<div dir="ltr">tl;dr:<div>Souhlasím, že že občas méně je vlastně více. Používání hlavy při mapování a zamyšlení se nad smyslem věci by občas neškodilo. Nesouhlasím ale s většinou toho, co bylo detailně uvedené, protože kdo si troufne obecně určit, co má nějaký smysl v mapě? Vždyť se nedokážeme v detailech shodnout ani tady, a to nás tu zas tak moc nediskutuje.</div><div><br><div class="gmail_quote"><div dir="ltr">On Mon, 30 Jul 2018 at 21:50, Milan Zamazal <<a href="mailto:pdm@zamazal.org">pdm@zamazal.org</a>> wrote:<br></div><blockquote class="gmail_quote" style="margin:0px 0px 0px 0.8ex;border-left:1px solid rgb(204,204,204);padding-left:1ex">Osobně do<br>
mapy dávám pouze cesty, které jsou zřetelné, po celý rok aspoň jakž takž<br>
průchozí a je u nich opodstatněná naděje, že minimálně v tomto stavu<br>
budou i za několik let.  <br></blockquote><div>Dovolím si v tomhle oponovat - pokud je cesta průchozí po celý rok, není o čem debatovat a do mapy patří. Pokud je výrazně sezónní - tedy průchozí třeba jaro-podzim, ale zato pravidelně, podle mě do mapy patří také a tu sezónost je tam třeba nějak vyznačit. Na poměrně dost místech bývá taková cesta-necesta jaro - podzim každý rok, na podzim se třeba i rozorá a po napadnutí sněhu se tam projede lyžařská stopa.</div><div>Ale spekulovat o tom, jestli ty cesty vydrží pár let? Logicky to znamená, že musím vymazat část cyklotrasy, na kterou jsem se tady nedávno ptala. Protože téhle cestě v polovině její délky dávám doslova pár let, než zmizí docela, a zbytek do zvládne tak do pěti let. </div><div> </div><blockquote class="gmail_quote" style="margin:0px 0px 0px 0.8ex;border-left:1px solid rgb(204,204,204);padding-left:1ex">
Úzkou, nezřetelnou, ale ještě stále rozumně průchozí pěšinu má smysl do<br>
mapy zakreslovat např. v případě, kdy je kratičkým zakončením zřetelné<br>
delší osamocené cesty a jejím napojením na cestu jinou.  V takovém<br>
případě vyznačení pěšiny může pomoci zkrátit cestu.  Naopak ne moc<br>
zřetelná, byť třeba širší cesta je v situaci, kdy o pár desítek metrů<br>
vedle vede cesta mnohem lepší, v mapě zbytečná.<br></blockquote><div>Tady tedy zásadně nesouhlasím. Pěšina má smysl vždycky, pokud se nejedná o "divoké" pěšiny, kde je jich na pěti metrech vyšlapáno šest najednou. Pak vybrat jednu (zobecnit) považuji za rozumné. Ale třeba mě zajímá, kde můžu čekat, že lesem projdu pohodlně a kde mi hrozí, že budu potřebovat mačetu :) </div><div>A co takové odbočky k vrcholům, ke studánkám?</div><div>Nic to nemění na tom, že jsem nebyla nijak nadšená z pěšiny, po které mě vedla minulý víkend cyklotrasa - povrch dobrý, ba přímo luxusní, jen byla úzká a momentálně lemovaná vysokými kopřivami a ostružinami, které se zkrátka musely projet. Radši jsem to brala kopřivama než ostružinama, pokud bylo na výběr. Bohužel mimo přidání šířky netuším, jak před touhle situací varovat :) </div><div><br></div><div>A pro orientaci v terénu bývá občas dobré mít zakreslené cesty všechny, odpovídajícím způsobem (tedy vč. tracktype). Protože jak jinak můžu tušit, že ta mizerná původní cesta sice pořád existuje, ale ta odbočka do pole pokračuje za mezí mimo dohled. Je to nyní ten hlavní a doporučený průjezd tímhle místem, a na staré cestě se budu o 900 m dál u lesa hrabat vší silou na tu cestu novou, protože ta původní končí doslova v šípku. Pokud v mapě nebudu mít obojí, absolutně mě to nenapadne. Pokud v místě čekám jednu cestu, vidím jednu cestu a sjezd do pole, není pro mě důvod na místě zkoumat cokoli dalšího.</div><div> </div><blockquote class="gmail_quote" style="margin:0px 0px 0px 0.8ex;border-left:1px solid rgb(204,204,204);padding-left:1ex">
Textová poznámka je k ničemu – kdo ji bude při plánování cesty číst?<br>
Určitě ne navigační softwary a normální člověk (= který si neprochází<br>
celou cestu kousek po kousku v JOSM) také ne.<br></blockquote><div>Připadá mi trochu ...přespříliš optimistické... plánovat cestu po pěšinách a polních cestách "nižší kategorie", a nepočítat s těmihle problémy. U navigace na kolo po několika slepých uličkách využívám nedávno zmiňovaný BRouter, který umí kvalitu (a očekávanou průjezdnost) brát do úvahy. Pořád ještě je tu ale riziko, že pokud se vydám mimo silniční síť, zkrátka neprojedu, protože se situace může změnit, nebo ten, co to mapoval, nepovažoval za důležité to co já.</div><div> </div><div>Osobně jsem obracela na místě, kde jsem naprosto bezpečně věděla, že tam je poměrně luxusní polní/lesní cesta. Cesta tam pořád je, pořád stejně kvalitní, jen vede přes soukromé pozemky a oplocenou zahradu majitele (celé je to ohrazeno, tedy nejde odbočit podél pastvin do lesa, který je stejně neprůchodný). Ano, teoreticky by vlastník pozemku měl umožnit průchod, protože ta cesta tam je věky, je tak zakreslená i v katastru, takže je podle mého právo průchodu dané, ale dohadujte se tam... Ta situace se zkrátka za ta léta, co jsem to tam znala, změnila - a nebude to zas tak dávno.</div><div><br></div><div>Souhlasím s tím, že je dobré tagování kvality a povrchu, zvlášť tam, kde se liší od očekávání. Tedy třeba frekventovaná silnice II. a i ta III. třídy, pokud jsou rozsekané na kusy, si varování určitě zasloužily a chybělo mi (a je riziko, že až na podzim dokončí opravu, co tam o měsíc později začala, zase by to tam zbylo neaktuální). Jenže OSM takhle nefunguje. Každý mapuje hlavně to, co ho zajímá, případně to, co se dotýká přímo jeho (turistika / kolo / vozík) a spousta poměrně užitečných údajů chybí, protože to daného člověka vůbec nenapadne. ¨</div><div><br></div><div>Majka</div></div></div></div>